František Jan Zíka

Zemědělský ekonom a politik

*2. 12. 1869 Dobrá Voda u Pacova + 6. 12. 1931 Opava

František Zíka se narodil na selské (původně rychtářské) usedlosti č.p. 1 v Dobré Vodě u Pacova jako prvorozený ze čtyř dětí. Proti vůli svých rodičů odmítl pokračovat v rodinné tradici hospodaření na rodném gruntě a rozhodl se studovat zemědělskou ekonomiku. V Českých Budějovicích absolvoval rolnickou školu, potom kurzy pořádané Zemským vyšším hospodářským ústavem v Táboře a lihovarnickou školu v Praze. Posléze nastoupil na Pelhřimovsku na místo správce lihovaru čížkovského panství. V rodném kraji projektoval také melioraci luk. Po ukončení studia na Zemském vyšším hospodářském ústavu v Děčíně nastoupil na místo melioráře při technické kanceláři Zemědělské rady pro Království české v Praze. V roce 1897 uspěl v konkurzu u barona Karla, svobodného pána z Rolsbergu, a získal místo tajemníka Ústřední hospodářské společnosti v Opavě. František Zíka svou organizační prací na českém venkově postupně dozrával ve významnou osobnost, která zásadním způsobem ovlivnila rozvoj českého zemědělství na Opavsku a ve Slezsku. Byl zakladatelem Jednoty hospodářských společenstev, iniciátorem Centrálního hospodářského skladiště pro Slezsko a Moravu v Opavě a z pozice tajemníka se vypracoval na předsedu Ústřední hospodářské společnosti (od r. 1909). Zíka dále stál v čele Slezské průmyslové společnosti Zemědělské jednoty republiky československé, byl členem správní rady továrny na šicí stroje Minerva a Jednoty živnostníků. Mimo jiné zakládal zemědělské a hospodářské školy, družstevní mlékárny. Zíka organizoval akce scelování půdy, podílel se na založení pobočky Československého zemědělského muzea v Opavě. Během 1. světové války byl také členem Vyživovací rady ve Vídni a za tuto činnost byl v roce 1917 vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa.

V roce 1911 František Zíka dosáhl pozice předsedy agrární strany ve Slezsku a později se stal prezidentem Slezské zemědělské rady v Opavě. Odtud pochází jeho běžné označování „prezident Zíka“.

Jako zástupce Slezska se účastnil důvěrných politických porad v Praze.

Mnoho teoretických i praktických zkušeností Zíka získal průběžně z nesčetných studijních cest, a to i do zahraničí. Celoživotní inspirací mu byl venkov severoevropských zemí, zejména Dánska a Švédska.

Po převratu v roce 1918 byl delegován jako poslanec do revolučního Národního shromáždění v Praze Byl členem zkušebních komisí Vysoké školy zemědělské v Brně, Českého učení pro vědy politické v Praze atd. Na prahu šedesátky, v letech 1925-1931, Zíka vedl a reorganizoval slovenské Ústredné družstvo a Sväz hospodárskych družstiev v Bratislavě, v jehož dozorčí radě zasedal od roku 1921.

František Zíka se oženil 7. 5. 1901 ve Stěbořicích s Amálií Hulvovou, s níž měl čtyři děti. Vyženěnou usedlosti č.p. 1 v Milostovicích v roce 1925 vyměnil za zbytkový statek Štítinu. Zíka zemřel v opavské nemocnici 6. 12. 1931 ve věku 62 let na tuberkulózu.

František Zíka nezapomínal ani na svou Dobrou Vodu. V rodné vsi uspořádal několik zemědělských přednášek. Tehdejší výzdobu dobrovodské kapličky obohatil věnováním velkého kříže. Finančně též podpořil rozvoj knihovny i obecní školy darem 1000 Kč (tehdejší rozpočet obce byl cca. 3000Kč) na nákup knih, map a obrazů. V roce 1919, u příležitosti jeho padesátých narozenin, byl zastupitelstvem obce jmenován čestným občanem Dobré Vody. Od téhož roku nesla nově založená knihovna jeho jméno: „Obecní knihovna Františka Zíky v Dobré Vodě u Pacova“. V roce 1928 svou autoritou významně přispěl k prosazení elektrifikace v Dobré Vodě, o což se zástupci obce několik let marně snažili.

František Zíka je právem nazýván tvůrcem českého zemědělského družstevnictví ve Slezsku a nejvýznamnějším rodákem z Dobré Vody u Pacova, ale i významnou osobností „československou“.

V roce 2014 byla na návsi v Dobré Vodě poblíž cyklostezky umístěna informační tabule připomínající život a dílo Františka J. Zíky.